Historie ligy

DISCIPLÍNA – TÝMOVÝ DUCH – RADOST ZE HRY. NA TĚCHTO TŘECH PILÍŘÍCH POSTAVIL HLOUBAVÝ TRENÉR VÍTĚZSLAV LAVIČKA ÚSPĚCH SLOVANU LIBEREC.

Vyneslo mu to mistrovský titul, na který Severočeši dosáhli po čtyřech letech. Tentokrát k němu dospěli daleko klidněji, než v roce 2002.

Před startem ročníku byli přitom pasováni spíš do role týmu, na který mohou dolehnout problémy. Odešel kouč Stanislav Griga a především několik opor základní sestavy: Jan Polák, Karol Kisel či Petr Lukáš.

Zbytek mužstva se však semknul a v úvodních sedmi kolech ani jednou neprohrál. Zdolal i posíleného obhájce trofeje ze Sparty a vytvořil si náskok, který v podstatě celou dobu kontroloval.

První příčku ani jednou nikomu nepřenechal. V jarní části sice začal trochu umdlévat, ale vyhrocené momenty většinou ustál. Rozhodujícími okamžiky byly zřejmě výhry na Spartě a poté na Slavii, jejíž hráči v průběhu utkání na protest proti verdiktům rozhodčího Jaroslava Járy demonstrativně odešli ze hřiště.

Pak se sice vrátili, ale prohru 1:3 už nezažehnali. Liberec následně doma remizoval s Mostem 1:1 a dvě kola před koncem mohl odšpuntovat šampaňské. „Věděl jsem, že i když odešli dobří hráči, má tohle mužstvo na to, aby hrálo nahoře. Chtěli jsme se rvát o poháry. O titulu jsem ale nepřemýšlel,“ připustil Lavička, jehož tým využil další slabší chvíle Sparty.

Znovu platila dvě nepsaná pravidla: Liberec získává titul jen v sezoně, kdy Spartu trénuje Jaroslav Hřebík a zároveň v sezoně, kdy na Letné zvítězí.