Historie ligy

Když se dva perou, třetí se směje. Okřídlené přísloví se naplnilo v sezoně, kdy si samostatná česká liga připomínala čtvrtstoletí své existence.

„Do ligy teď vjedou dva tanky, jeden rudý a druhý sešívaný. Já za nimi poběžím s malým klackem v ruce a v každé zatáčce ho budu tankům strkat do pásů a doufat, že aspoň jeden z nich se vysype,“ žertoval na předsezonní tiskové konferenci generální manažer Viktorie Plzeň Adolf Šádek. Narážel přitom na propastný rozdíl v rozpočtech tří nejsilnějších českých klubů.

Dočkal se. Mohutně posílený obhájce trofeje ze Slavie ani konkurenční Sparta své vysoké ambice nenaplnily. Většina cizinců v nabitých kádrech pražských »S« zůstala za očekáváním a z Letné se nakonec poroučel i italský kouč Andrea Stramaccioni. Navíc legendární Tomáš Rosický pověsil kopačky na hřebík.

Také slávisté udělali v průběhu soutěže radikální řez. Úspěšného Jaroslava Šilhavého vyměnil Jindřich Trpišovský a dotáhl tým alespoň na druhé místo. Zato Pavel Hapal, jenž nahradil ve Spartě Stramaccioniho, se musel spokojit s pátou příčkou – nejhorším klubovým umístěním od roku 2006.

Plzeň se staronovým lodivodem Pavlem Vrbou dokonale využila slabších chvilek dvou úhlavních favoritů. Během rekordního podzimu ztratila pouhé dva body a vybudovala si pohodlný čtrnáctibodový náskok. Ten se sice na jaře kvůli nepřesvědčivé formě lídra tabulky poněkud ztenčil, ale navzdory tomu se kolo před koncem na západě Čech slavil pátý titul za posledních osm sezon.